Tisková zpráva Jednoty pro deinstitucionalizaci, na kterou reagujeme:

Naše vyjádření:

Jako členové JDI, z.s., s vámi sdílíme tiskovou zprávu, která vyzývá k uchopení tragické události ve Vejprtech jako příležitosti k přeměně životních podmínek lidí s mentálním znevýhodněním. Mnozí z nich jsou stále ještě nuceni žít v nevyhovujících a nedůstojných podmínkách velkých zařízení, která ze své podstaty nemohou reflektovat potřeby jednotlivých lidí, ani respektovat jejich práva. V zařízeních, která přispívají k jejich závislosti na službě, neodpovědnosti a nerozvíjení jejich potenciálu. Stát nám souhlasem s existencí a obnovou těchto velkých služeb dává najevo, že chce, aby lidé se znevýhodněním byli i nadále na okraji společnosti, v zařízeních, která jsou často stavebně nevyhovující, uzpůsobena velkému počtu lidí, umístěných v malých obcích, v pohraničí, bez dostupných veřejných služeb a veřejné dopravy, bez dostatečných příležitostí k zaměstnání, ke kultuře, která jsou často vzdálená od míst, kde lidé vyrůstali, mají rodinné a přátelské vazby, navštěvovali školu aj.).

Mimo výše uvedené chceme jako POHODA vyjádřit znepokojení nad tím, že se ve veřejném prostoru prakticky nikdo nevěnuje otázce zajištění bezpečnosti klientů v dané službě a podílu zařízení a jejího personálu na tragické události. Velmi rychle zapadlo téma nastavení bezpečných podmínek pro život uživatelů služby. Nezaznamenali jsme žádné otázky ze strany odborné veřejnosti, které by zjišťovaly, jak mělo zařízení zpracovaný standard kvality sociálních služeb č. 14, který upravuje konkrétní řešení nouzových a havarijních situací. Zda pracovníci zařízení v dané situaci jednali podle tohoto nebo jiného vnitřního předpisu. Kromě umístění požárních hlásičů na WC, nikdo nepodal informaci k zajištění budovy z hlediska BOZP a PO. Přitom zde žilo více než 30 lidí se znevýhodněním a muselo se tak jednat o budovu typu „stavba zdravotnického zařízení a sociální péče“. Kompetentní osoby by tak měly být schopné vyhodnotit a zveřejnit, zda byla a jsou v zařízení nastavena všechna nezbytná pravidla a prvky ochrany a zda jsou funkční.

Vnímáme, že se veřejnost spokojila s konstatováním, že za tragédii ve Vejprtech mohou 3 konkrétní lidé se znevýhodněním. Pokud tito lidé byli označeni za jediné viníky, znamená to, že jsou schopni domyslet důsledky svého jednání a umí zacházet bezpečně vůči sobě i druhým se zapalovači a sirkami? Proč tedy pak byli umístěni v domově pro lidi se zdravotním postižením s vyšší mírou zajištěné péče a nevyužívali jiný typ služby (např. komunitní či terénní), který vede tyto lidi formou odpovídající asistenční podpory k větší samostatnosti, aktivnějšímu zapojení do péče o sebe sama a svůj životní prostor, vnímání větší zodpovědnosti za sebe i vůči okolí? Naopak, pokud tito lidé nebyli schopni vyhodnotit důsledky svého jednání a potřebují větší míru podpory a péče, měli ji zajištěnu? Odpovědnost se logicky přesouvá k zařízení, ve kterém žijí. Poskytovatel služby musí mít postupy, jak vyhodnotit rizikové situace a jak v nich postupovat. S klienty musely být zpracovány rizikové plány, pokud u nich bylo v minulosti zaznamenáno rizikové chování (v souvislosti s manipulací s ohněm). Jaká opatření tedy zařízení zavedlo, aby předešlo rizikovým situacím? Bylo skutečně pracováno s riziky, která z chování některých uživatelů služby vyplývala? Tak aby byla zachována jejich práva, ale zároveň aby neohrozili ostatní uživatele i pracovníky zařízení? Jak probíhá noční služba pracovníka a probíhala tu noc v souladu s vnitřními postupy? Jak byly nastaveny povinnosti noční služby v zařízení, když pracovník nezaznamenal křik, dým a další známky požáru? Kde pracovník byl? Znamená to, že více jak 30 lidí, různé míry znevýhodnění, zůstalo bez podpory pracovníka zařízení? Že zůstali bez pomoci, uvězněni v prostoru, ze kterého nebylo úniku? Kdo chránil ty, kteří se rizikově nechovali?

Pokud nebudou zodpovězeny tyto a další otázky a debata se uzavře přenesením odpovědnosti na uživatele pobytové služby, odrazí se to ve vnímání cílové skupiny a neústavních služeb veřejností. Může dojít ke zjednodušení, že lidé se znevýhodněním nemohou žít samostatně nebo v běžných domech či bytech a život s nimi nebo vedle nich je rizikový a nebezpečný. Událost ve Vejprtech může podpořit veřejnost v šíření mýtů a nepravd o lidech s mentálním znevýhodněním, ve strachu a odmítání obyvatel některých obcí, kteří se snaží peticemi zabránit výstavbě domácností, bytů či domů pro lidi s mentálním znevýhodněním ve svém sousedství.

POHODA více jak 20 let poskytuje, vedle osobní asistence, terénní odlehčovací služby a denního stacionáře pro dospělé občany, také chráněné bydlení, kde v domácnosti žije maximálně 6 lidí se středně těžkým mentálním a kombinovaným postižením. Jako pracovníci máme zkušenosti také s prací z ústavních zařízení, kde jsme byli zaměstnání, navštívili jsme je jako lektoři odborných kurzů, byli jsme na stážích. Máme též zkušenosti s pobytovými službami v zahraničí. Jsme přesvědčeni, že vina za tragédii nemůže být v žádném případě přenesena na uživatele služby, ale padá na zařízení samotné, případně jeho zaměstnance, kteří nepostupovali podle vnitřních postupů. Jak jsme uvedli výše, jestliže v zařízení jsou lidé, kteří potřebují větší míru podpory, pak předpokládáme, že ji mají po dobu svého pobytu dostatečně a odborně zajištěnu. V opačném případě pokud tito lidé takovou míru podpory nepotřebují, pak měli již dávno využívat jiné dostupné služby. Víme, o čem mluvíme, protože s lidmi s mentálním znevýhodněním každodenně pracujeme, vytváříme jim bezpečný prostor pro bydlení v přirozenějším prostředí, získání práce či jiné smysluplné činnosti, partnerství, práci, osobní růst, vyjádření svých potřeb, umožňujeme jim bezpečně zjišťovat dopad svých rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. A tím jim umožňujeme, stejně jako celá řada dalších organizací po celé ČR, aby se stali součástí společnosti a ta je vnímala, byla k nim vstřícná a přistupovala k nim s respektem.“

POHODA – společnost pro normální život lidí s postižením

Categories: aktuality