Nouzový stav zapříčiněný pandemií koronaviru dramaticky zasáhl také do života našich klientů. Jedním z negativních dopadů bylo i přerušení provozu denního stacionáře. Jak tuto změnu vnímali naši klienti? Jak se se situací vypořádali? A jaký byl pro ně návrat zpět?

Rozhovor s Mirkem D.

Co jste dělal v době koronakrize, v době nouzového stavu?

Byl jsem na Sokolský, u Zdeňka na kafíčku. Jsem šťastný, že můžu vařit na Sokolský. Když se nemohlo chodit ven, modeloval jsem z hlíny hrnek. Taky nám asistenti každý den měřili teplotu. Dezinfikovaly se kliky, vypínače, kliky u oken….

Jak jste se v této době cítil? Bylo pro Vás něco nepříjemné?

Bylo to pro mě nepříjemné, nemohl jsem chodit ven.

Co Vám v obtížné době zlepšovalo náladu, co jste rád dělal?

Kafíčko u Zdeňka, je to můj kamarád. Mohl jsem se dívat z okna, jak pod domem jezdí auta.

Teď už je to lepší, můžu chodit s asistenty na procházku.

Mám nový set-top box a ovladač. Teď už můžeme chodit ven, byl jsem u holiče ve Štěpánské. Těším se na dovolenou a do Brušperku. Teď už můžeme chodit nakupovat, předtím jsme nemohli.

Rozhovor s Marií Z.

Co jste dělala během nouzového stavu?

Během karantény jsem pracovala s kronikou na počítači a psala jsem o věcech, které se mi líbí. Cvičila jsem na židli s ostatními klienty na bytě a s asistentem. Moje oblíbené cvičení bylo pohybující se kotníky a nohy.

Jeden den v týdnu jsem vařila oběd a někdy jsem pomáhal vařit i dalším klientům.

Jak jste se cítila během karantény, bylo něco, co Vám zlepšovalo náladu?

Nebyla jsem smutná, protože jsem byla doma s ostatními klienty a asistentem jako v denním stacionáři. A protože jsem měla více času na vyšívání. Vyšívala jsem květinový vzor.

Co jste dělala ve volném čase?

Ve svém volném čase jsem sledovala televizi v mém pokoji s mojí spolubydlící.
Také jsem malovala obrázky.

Rozhovor s Kateřinou M.

1. Co jste dělala v době nouzového stavu?

Byla jsem na bytě. Vařila jsem si kafe. Prali jsme prádlo.

Typický den na bytě v době korona krize: Vstala jsem, udělal jsem si snídani. Dopoledne jsme třeba hráli pexeso, kdo chtěl. Nemohli jsme chodit na nákup, chodil asistent. Kdo měl službu, tak s asistentem vařil oběd. Po obědě jsem si šla lehnout do postele na odpoledne. Potom jsem si uvařila kafe. Potom jsme dělali večeři, třeba obložený talíř se salámem a sýrem. Večeři jsme mívali kolem půl šesté. Potom jsme dělali služby. Někdy pomáhal asistent. Pak jsem se šla koupat. Chvíli jsem se dívala na televizi, potom jsem šla spát.

2. Jak jste se v této době cítila?

Bylo to dobrý, mohla jsem déle spát. Mohli jsme na hodinu ven.

3. Bylo pro Vás něco těžké, náročné?

Ne.

4. Co Vám pomáhalo zlepšit náladu, co Vám dělalo radost?

Líbilo se mi, že nám asistenti chodili na nákup. Omalovávala jsem obrázky, to mám ráda. Měla jsem po celou dobu dobrou náladu. Teď zase chodím do stacionáře. Začít pro mě nebylo těžké. Když byly Velikonoce, vyráběli jsme vajíčka.

A jak vnímali tento čas lidé v chráněném bydlení?

Jana Ž.

Byla jsem dlouho u sestry. Bylo to dlouhé, i když k sestře jezdím ráda. Chyběli mi kamarádi. Pracuji jako dřív.

Petra B.

Bylo těžké, že jsem neměla práci. Byla jsem v kontaktu se svými sociálními pracovníky, kteří mně poradili, abych se učila na počítači. Zatím jsem se připravovala na novou práci. Asistenti měli větší prostor si se mnou popovídat, a to mi pomáhalo. Musela jsem se vyrovnat s tím, že si nemohu jít nakoupit sama osobní věci. Ale asistenti mi vše zařídili.

Moc se mi líbilo cvičení. Je pravda, že jsme malovali. Teď už je více práce a nestíháme, někdy je toho až moc.

Milan A.

Byl jsem v chráněném bydlení. Chodil jsem do práce. Nosili jsme roušky, používali jsme dezinfekci. Chtěl bych, aby sem druhá vlna už nedorazila. Strach z toho nemám, ale nechci omezení. Chci na procházky a tak.

David B.

Zpočátku jsem chodil do práce a pak jsem odjel k rodičům. Práci zavřeli. Pustili nás domů. U rodičů jsem ve zdraví přežil. Měl jsem strach, že přijdu o práci. Museli propustit hodně lidí. Mě naštěstí ne. Praha na tom byla hůř. Byl jsem i na testech, vyšel jsem jako negativní. Smutno mi nebylo. Myslel jsem na kolegy z práce, aby to beze mě zvládli. Jsem rád, že jsem byl s rodinou.

Petr M.

Byl jsem bez rodiny. Bylo to strašně dlouhé. Prošvihli jsme můj svátek a táty narozeniny. Od března jsme se neviděli, protože naši jsou ještě navíc na dovolené. V bytě to bylo dlouhé. Byla těžká ta omezení, ten venek, že jsme nemohli ven, a roušky. Rozuměl jsem si s asistentkou Alenou. Hráli jsme hry a tak. Povídali si. Čas jsem využil k úklidu pokoje. Chodil jsem plavat. Bylo dobrý, že asistenti s námi byli celý den. Mohl jsem se s nimi poradit, zeptat se.

Jaroslava S.

Byla jsem unavenější, nebyla jsem s tím psychicky vyrovnaná. Mám sníženou imunitu, bála jsem se, že budu první (myšleno, kdo bude nemocný).

Špatně jsem spala, bála jsem se usnout. Pomohlo mi, že jsem nikam nechodila, uklidnění přátel, nebyla jsem sama. Byla jsem pod kontrolou lékařů. Příště bych byla radši, kdybychom nemluvili jen o tom, myli si ruce, nevycházeli jsme ven. Straním se lidem a sedím bokem.

Hanka S.

Byla to dlouhá doba. Byla jsem ráda, že mi zavolali, ať jdu do práce. V práci jsem si vyřizovala sama. Vyjížděli jsme na výlety. Příště bychom chtěli zase hrát hry, mít co dělat.

Chodila jsem plavat.

Kateřina M.

Lepší by bylo, být více venku. I s tím, co jsme museli dodržovat. Bylo to pro mě těžký. Dodržovat pravidla (myšleno opatření). Vím, že to muselo být, ale bylo to dost přísný. Ale už vím, co mě čeká pro příště. Zase budeme nosit roušky, nebudeme chodit na nákup.

Pavel S.

Jsme rádi, že už si jdeme nakoupit sami, abychom ušetřili čas asistentů a mohli pomáhat jinde.

Růženka K.

Bylo dobrý, měli jsme poradu, zpívali jsme, cvičili, vymalovávali. Bavilo mě házení velkými kostkami a skládání puzzle.

Nejtěžší bylo, že jsem nemohla ven.

Blanka S.

Nemohla jsem chodit ven, ani po nákupech. Nejvíc mi vadil ten koronavir. Pomáhalo, že jsme mohli alespoň s asistentem po malých skupinkách. Nechala bych to na nás, na klientech (myšleno nákupy, chození ven).

Miroslav D.

Ve vzduchu byly bacily. Lidé prskají. Nechci bacily. Je dobře, že už chodíme do stacionáře. Chtěl bych zase malovat kytky.

Jana R.

Chtěly jsme se s Blankou účastnit všech aktivit v bytě.

Malovali jsme. Trénovali jsme paměť, cvičil na židlích, mám plno omalovánek. Štvalo mě, že jsem už nemohla nakupovat sama. Ale měla jsem strach, že onemocním. Bylo to dlouhý, ale museli jsme to vydržet.

Zdeněk A.

Teď už to je dobrý. Scházelo mi chodit s košem. Pro léky už si chodím sám. Dělali jsme si hrnečky z moduritu. Natálie mi pomohla to uhňácat. Chtěl bych ještě. Můžu už chodit do krámu.

Maruška Z.

Psali jsme kroniku. Stejně jako ve stacionáři. To mě bavilo. Vymalovala jsem obrázky. Bavila mě piktoréka . Hledání obrázků podle kartiček a hází se kostkou. Vyšívala jsem. Nic mě neštvalo.

Chcete podpořit činnost POHODY? Můžete to udělat právě tedˇ ! Děkujeme.

 
Categories: aktualityNezařazené