Všichni obchodníci jsou šizuňkové, všechny blondýny jsou nány, všichni motorkáři jsou drsoni, všichni Češi tleskají v letadle…Dalo by se pokračovat do nekonečna. Ať jste, kdo jste, vždycky si s sebou táhnete ten pomyslný uzlíček hloupých předsudků, které na vás ostatní navěsili jako na vánoční stromeček. A lidé s mentálním postižením s sebou nevláčí jen uzlíček, ale rovnou pořádný pytel.
Když se řekne “člověk s postižením“, většina lidí se automaticky zaměří na tu druhou část spojení. „Aha, s postižením,“ zamumlají, soucitně pokývají hlavou, poskládají mimické svaly do lítostivého či znepokojeného výrazu, rozpačitě zašoupají nohama a snaží se koukat jinam. Ale co to slovo člověk? Na něj se tak trochu pozapomíná.
Pojďte s námi tedy na chvíli nakouknout do životů osazenstva našeho stacíku a zjistíte, že jsou to zajímaví lidé, které zdaleka nedefinuje jenom jejich postižení.
Pan Zdeněk je zdejším králem akvárií a pánem okrasných rybiček. Zvládá obhospodařovat hned dvě hejna, jedno ve stacíku a druhé u sebe doma v chráněném bytě. Aby jeho šupinatí svěřenci nestrádali, dostal pro ně nedávno nové akvárko, což mu udělalo velkou radost.
Kromě fauny neopomíjí ani flóru a je nadšeným pěstitelem muškátů, které si zamiloval pro jejich pestrost. Lásku ke květinám prý zdědil po své mamince. Když si někdy potřebuje odpočinout od přírodních věd, rád kouká v televizi na pohádky. A kterou že má nejraději? No přece Mrazíka, ostatně stejně jako většina národa, co si budeme povídat.
Pan Aleš je pořádný pařan, který ve volném čase rád prozkoumává kouzelné světy počítačových her. Už několikrát dohrál Zaklínače trojku (což je mimochodem úspěch, který autorce textu stále ostudně uniká. Jeho hráčským snem je zahrát si Shadow of the Tomb Raider a spolu s Larou Croft pořádně provětrat faldy všem padouchům.
Alešův další koníček sahá až za hranice nám známého světa. Zajímá se o taje dalekého vesmíru, a jelikož ten nekonečný hvězdnatý prostor nemůže objevovat sám, činí tak spolu s Doctorem Who, což je jeho nejoblíbenější seriál. Když potřebuje nechat odpočinout oči od záře monitorů a obrazovek, rád si vyjde na špacír do přírody. A na závěr hádanka: Co má společného s kocourem Garfieldem? No přece lásku k lasagním.
Jak nejlépe zachytit krásu květin? Podle paní Marie jejich pečlivým vyšitím na kousek látky. Když tahle zručná švadlenka popadne jehlu a nit, vykvétají jí pod rukama hotová umělecká díla.
Někdy ale s Marií při vyšívání začnou šít všichni čerti, a to je pak potřeba nahromaděnou energii vybít na prknech, co znamenají svět. V Marii dříme herecká hvězda, která se probouzí vždy při nacvičování nové divadelní hry ve stacionáři. Co přesně se bude hrát ale zatím prozradit nechce. Prý je to překvapeníčko.
Marie už se moc těší na letní dovolenou do Krkonoš, kde bude chodit po výletech a fotit květiny a vlaky. Po večerech ráda kouká na zprávy, které na ni mají podobný účinek, jako Večerníček na děti. Vždycky po nich usne, jako když jí do vody hodí.
Až se budete procházet letní Prahou a ze zamyšlení vás vytrhne cinkání historické tramvaje, můžete zamávat panu Jakubovi. Vzhledem k jeho velké lásce ke speciální lince č. 41 tam skoro určitě bude. Kromě dějepisných důvodů má Jakub tuto tramvaj rád i z poněkud světštějších pohnutek – většinou se tam totiž prý dá sednout.
Jeho zájem o dějiny ale zdaleka nekončí u historických vozů. Velmi se zajímá také o historii Československa v době nacistické okupace a o filmová zpracování tohoto neveselého období. K jeho oblíbeným dílům se tak řadí Habrmannův mlýn, Smrt krásných srnců nebo Vlak dětství a naděje. Rozhodně se ale o Jakubovi nedá říct, že by žil v minulosti a zapomínal na současnost. Se zájmem sleduje aktuální dění ve zprávách, kde s nedávno dozvěděl, že v některých státech už se nemusí nosit respirátory. A stejně jako my všichni respirátorem povinní už se moc těší, až to nenáviděné dusítko také bude moct navždy odložit.
Zasednete-li někdy s panem Davidem k partičce Dostihů a sázek, nenechte se zmást jeho dobráckým zjevem. Při hře se mění v chladnokrevného obchodníka s vytříbenou herní strategií. Většinou skoupí dva nejlepší oře ve hře, tedy fialové koníky Narciuse a Napoliho a následně vybírá tisíce od každého nešťastníka, který na tato dvě políčka šlápne.
Také rád skládá puzzle. Nedávno dokončil monumentální obrazec o 1500 dílcích a už se chystá na další veledílo. Občas ale David dostane chuť i na trochu akčnější zábavu. To pak spustí na počítači svou oblíbenou hru NHL a rozpoutá na virtuálním ledě velkolepou bitvu o Stanley Cup. A dlužno podotknout, že legendárních pohárů (byť jen virtuálních) už má na kontě pěknou řádku.
