Jedná se o sociální službu poskytovanou lidem, kteří v důsledku svého omezení nemohou zůstat v průběhu dne sami doma bez podpory blízkých osob. Zároveň chtějí být ve společnosti jiných lidí, smysluplně trávit svůj čas a aktivně se zapojovat do rozhodování a plánování svého programu. Tato služba podporuje všestranný rozvoj lidí s mentálním a kombinovaným postižením a nabízí jim kontakt se společenským prostředím.
Služba je určena lidem ve věku 19 – 80 let. Stávající uživatelé starší 80 let mohou i nadále docházet do Stacionáře, pokud jejich psychický nebo fyzický stav nevyžaduje soustavnou nebo specializovanou zdravotní péči, nebrání jim v aktivním rozhodování se a zapojení se do aktivit programu.
Stacionář funguje od 8:00 do 16.00 hodin.
Posláním Stacionáře je:
- Posilovat soběstačnost, motivaci a kompetence uživatelů
- Poskytovat prostor k seberealizaci uživatelů
- Zlepšovat kvalitu života uživatelů
- Přispívat k pozitivnímu přijetí člověka s postižením společností
Cílem Stacionáře je za podpory asistentů se rozvíjet nebo upevňovat v těchto aktivitách:
- Zvládat péči o vlastní osobu (hybienické návyky, udržování oděvu aj.)
- Manipulovat a hospodařit si s penězi
- Nakupovat, připravit jídlo, stravovat se zdravě
- Rozvíjet nebo udržovat rozumové schopnosti
- Rozvíjet pracovní dovednosti a návyky
- Aktivně užívat volný čas – kultura, cestování, koníčky aj.
- Navazovat a udržovat mezilidské vztahy (rodina, přátelé, sociální skupiny aj.)
- Samostatně se rozhodovat, uvědomit si důsledky svého chování, znát svá práva ale i povinnosti
Pro koho je Stacionář určený?
Stacionář je určen pro lidi ve věku od 19 do 80 let s lehkým až středně těžkým mentálním nebo kombinovaným postižením, kteří mají zájem o aktivní utváření vlastního života a kteří dokážou vycházet s ostatními a kteří dokážou vycházet s ostatními a respektovat postoje a názory druhých.
A jakým aktivitám se u nás můžete věnovat?
- Praktické činnosti (vaření, pečení, úklid)
- Práce v projektu Pohodová dílna, výroba mýdel, solí do koupele, aj.
- Zájmy (tvorba webu, sport fotografování, filmotéka, kronika, cesty za kulturou)
- Dílny (hudební, divadelní)
- Trénink sociálních dovednosti (samostatnost, nakupování a manipulace s penězi)
- Terapie (ergoterapie aj.)
Výrobky mýdlových doplňků z rukou našich klientů, jsou k zakoupení na www.jsemvpohode.cz nebo v kavárně Bílá vrána.
Pokud se chcete na stacionář podívat očima našich klientů, navštivte jeich stránky, které spravují v rámci kurzu Novinařina. Podívat se na ně můžete ZDE
Reportáž ze Stacionáře POHODA
A pokud si pořád neumíte představit, jak to u nás ve stacíku vlastně reálně vypadá, snad Vám to přiblíží následující reportáž 🙂 .
Tak za prvé: neplést s repozitářem, zní to sice podobně, ale tady se nic neodkládá, ani věci, ani lidé. Ve stacíku se naši klienti s pomocí asistentů snaží rozvíjet svoje schopnosti, aby mohli normálně žít. Ráno to tady trochu připomíná pracovní poradu, až na to, že tady se lidé usmívají a je vidět, že tu jsou rádi.
Vyprávějí se zážitky z předchozího dne a klienti si plánují, čemu se budou dneska věnovat. A zatímco při nabídce vaření vyletí nahoru les rukou, na péči o klub se nikdo nehlásí a pohledy přítomných zabodnutné do stolu či do stropu mi připomenou mě samou při zkoušení z fyziky během mých školních let.
Po kratší diskusi se ale přeci jen začíná rýsovat rozvrh dne a za chvíli už se klienti rozutečou na jednotlivé workshopy. „Sákra, to je těžký ,“ zaslechnu povzdech z jedné místnosti. U stolu tam sedí paní Katka a paní Marie, které vypadají, jako by se sešly na partičku pexesa. Ve skutečnosti jde ale o trénink paměti, kdy se dámy snaží dát dohromady, co dělaly minulý týden a přiřazují příslušné obrázky k jednotlivým dnům. Přistihujíc se, že netuším, co bylo včera k večeři, jsem na chvíli v pokušení se k nim přidat, ale v tu chvíli mě rozptýlí vůně linoucí se z kuchyně.
Druhá skupinka se tu sešla při společném vaření oběda. Škrabky jedou na plné obrátky a u plotny pan Mirek hlídá pobublávající hrnec. A za chvíli už se díky spolupráci všech zúčastněných může servírovat.
„Navařili jsme toho jak pro celou armádu,“ chlubí se pan Zdeněk a vypráví mi, jak to celé probíhalo. „Nejdřív jsme vzali pořádně velký lavor,“ popisuje začátek vaření, který zní trochu jako když pejsek a kočička pekli dort.
„Pak jsme tam dali těstoviny, okurky, papriky, bílý jogurt a dresing a smíchali jsme to dohromady, divže to všechno nepřeteklo ven,“ směje se pan Zdeněk. Nakonec všechno dobře dopadlo. Útěk jídla z hrnce à la Hrnečku vař se naštěstí nekonal a rychle se vyprazdňující talíře dávají tušit, že oběd se na rozdíl od toho pověstného pohádkového dortu, opravdu povedl.
Na své si přišly i kalifornské žížaly, bytem v kompostéru, které paní Blanka nakrmila zeleninovými slupkami a odřezky. Po O“ následuje pauza, kdy klienti odpočívají v relaxační místnosti. I mně v kanceláři po obědě trochu padá hlava (určitě to znáte ), když v tom mě probere rytmické bubnování, ozývající se ze stacíku.
Dorazil muzikoterapeut Tomáš. Klienti sedí v kroužku, Tomáš udává rytmus a zbytek skupiny ho nadšeně doprovází. Akční bubnovací pasáž po chvíli vystřídá relaxační hudba a klienti se na Tomášův pokyn se zavřenýma očima dávají do pomalého tance. Jen paní Růženka zůstává sedět. Dostála totiž svému pohádkovému jménu a uklidněná pomalou hudbou spokojeně usnula…